Hodinky a náramky proti chrápání

Tak schválně, jak daleko byste zašli, abyste vyřešili hromové funění a chrápání manžela nebo spolubydlícího, jen abyste se mohli dobře vyspat? Asi celkem daleko, že? Na trhu se tísní desítky zařízení proti chrápání, od lehce absurdních až po středně mučivé. Některé z nich patří spíše do středověku. A některá zařízení, jak mají opravdu reálný vědecký základ.

Když spíte, zadní část vašeho hrdla se uvolní. To zužuje dýchací cesty a jak se nadechujete, způsobuje to vibrace. Mnoho produktů proti chrápání je tedy zaměřeno na otevření těchto dýchacích cest nebo jiných „cestiček“, které k nim vedou. Můžete si například koupit duté zátky do nosu, které je místo uzavření nosních dírek podepřou. Pokud máte vychýlenou přepážku nebo něco podobného, mohlo by to pomoci otevřít váš nos a snížit chrápání, ale takové zátky nepomohou všem, protože většina chrápání se objevuje v zadní části krku.

No a podobných zařízení a pomocníků je na trhu spousta.

Jiná zařízení jsou zase navržena tak, aby nutila chrápajícího otočit se na bok. Když spíte na zádech, jazyk vám trochu blokuje dýchací cesty, něco jako u balónku, když z něj vypustíte vzduch. Některá zařízení tedy kombinují popruhy a polštáře, které znepříjemňují spaní na zádech – nebo vás „šťouchají“, když se na záda převrátíte.

A dále existují také podbradní pásky zaměřené na změnu polohy čelisti tak, aby se otevřely dýchací cesty. U někoho by mohly fungovat, ale podbradní řemínek často zakrývají nositeli celá ústa. Což je dost hloupé. Nikdy byste si takto neměli zakrývat ústa – mohli byste se udusit.

A co hodinky nebo náramky proti chrápání?

Základem hodinek proti chrápání je při chrápání udělat něco nepříjemného, co vás přiměje změnit své chování. Je to vlastně skvělý příklad negativního posilování (nebo operativního skinnerovského podmiňování, pokud se zabýváte psychologií).

Psycholog B.F. Skinner umístil krysu do krabice, kterou procházel slabý elektrický náboj. Tato krysa zběsile pobíhala, dokud nenašla páčku, která vypnula elektřinu, čímž ji zbavila nepohodlí.

Použijeme-li tento příklad, vy jste krysa a hodinky proti chrápání je elektřina; jediný způsob, jak tuto nepříjemnost zastavit, je stisknout páčku, tedy přestat chrápat.

Zde se model trošku rozpadá. Stisk páčky je ovladatelný a dobrovolný. Je ale zastavení chrápání dobrovolnou akcí?

Je chrápání dobrovolné a dá se ho „odnaučit“?

Chrápání je výsledkem nedobrovolné relaxace měkkých tkání, která může být umocněna dobrovolnou volbou životního stylu. Naše návyky v bdělém stavu: strava, cvičení, alkohol, kouření a celkové zdraví silně ovlivňují náš „zvyk“ chrápání ve spánku.

Jednoduše řečeno, chrápání je symptom, nikoli příčina. Nechrápeme proto, že se nám to chce, ale chrápeme v důsledku jiných věcí, které můžeme ovládat.

Nejlepší způsob, jak něco takového napravit, je léčit hlavní příčinu, což obecně hodinky proti chrápání nedělají. Takové hodinky nebo náramky proti chrápání léčí symptom, nikoli příčinu, a mohly by zničit a zhoršit váš spánek.

Jedna věc je jistá, že lidé s těmito náramky často přestanou chrápat – skutečně. Bohužel je to pravděpodobně proto, že také přestávají spát. V průběhu let vznikla řada vychytávek a zařízení, která vám dají nepříjemnou výzvu a v tu chvíli vaše chrápání skutečně zastaví. Ale je to proto, že to naruší váš spánek natolik, že zůstáváte v lehčím spánku, nebo je vám dokonce bráněno ve spánku úplně. Jasně. Být vzhůru je nejlepší lék na chrápání! Ale člověku to moc život nezlepší.

Když zvažujete použití hodinek proti chrápání, nezapomeňte, proč chcete přestat chrápat. Pravděpodobně je to proto, abyste vy a váš partner mohli dosáhnout lepšího a zdravějšího spánku. Jsou časté probouzení opravdu tím nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout?

Existují velmi omezené důkazy, že by hodinky proti chrápání mohly fungovat

Při procházení různých zdrojů o prevenci proti chrápání jsem našel pouze jeden článek – navíc napsaný v roce 1983 s malým vzorkem 3 lidí (!) – který uvádí, že chrápající lidé se úspěšně „naučili“ přestat chrápat poté, co byli vystaveni alarmu proti chrápání.

Tito chrápající lidé byli vystaveni 7 nocím pípání, které se ozývalo, když chrápali. To přestalo, až když zmáčkli spínač. Osmou noc bylo jejich chrápání menší než před terapií hodinkami (zdroj zde).

Skutečnost, že se jedná o jediný důkaz (úspěšně nebyl zopakován za posledních 36 let) a že velikost vzorku 3 je stěží vědecky robustní, nás nutí vážně pochybovat o proveditelnosti léčby chrápání pomocí hodinek.